4. Kapitola

30. listopadu 2010 v 15:00 | © Aslien
ONLINE-TVD.BLOG.CZ
4. KAPITOLA -  TVÁŘÍ V TVÁŘ
Po pokoji se ozývalo jenom moje vrčení a dupající chůze. Chodila jsem sem a tam, pořád dokolečka. Měla jsem na sobě jen župan z pravého hedvábí, měl krásnou jantarovou barvu. Hodila jsem sebou o postel, neležela jsem ani dvě sekundy, protože jsem vyskočila po závěsech a doslova s nimi trhla, abych zakryla velké okno, ze kterého mi valilo to odporně svítící slunce. Všechny květináče, co byly na poličce na stěně jsem shodila dolů a zaryla se rukama do vlasů, zavřela jsem oči a tiše jsem si řekla " Tak tohle je tvůj konec Masone. Ty a  tvoje rodina!" Vzala jsem si telefon a podívala se pořádně, jestli jsem si třeba nějak neprohodila slova, ale ne, bylo tam přesně to, co jsem si ráno přečetla. " Katherine, mám pro tebe špatnou zprávu. Vím, že budeš naštvaná, ale hledal jsem ten kámen všude, a nikde není. Tyler říkal, že jen otec byl ten,  kdo opravdu věděl, kde ten kámen je. " Tahle zpráva mi přišla od Masona. Jako by nestačilo, že mě hned po ránu vzbudí, on mi jěště musí napsat, že měsíční kámen je někde ztracený. Panika mě hrozila. Sice ani Mason nevěděl na, co ho potřebuju, ale taky jsem mu to rozhodně neměla v plánu říkat. Byla to ta největší drbna ve státech, jediné co uměl držet za zuby byl náš podle něho milostný vztah. Pro mě to byla jen hra, kterou jsem jěště neměla v plánu zkoncovat, ale pokud je ten měsíčníkámen opravdu fuč, je ztracený i můj plán, který byl tak skvěle propracován.

Dnes je opravdu špatný den, a to né jen pro mě, ale hlavně pro ty co dneska potkám a bude jim
v těle kolovat krev. Potřebovala jsem si na někom vybít můj vztek. Nevěděla jsem na kom, John
už to schytal, na Masona nemám náladu, ten už mi dnešek znepříjemnil dost. Napadla mě Isobel!
To byl ten pravý oříšek dne. Vytočila jsem její číslo, třikrát to zapípalo, ale nikdo se neozval. To si
snad dělá srandu. Jak si to ta malá mrcha může dovolit? Hodila jsem s telefonem o zeď, div se 
nerozletěl na ty nejmenší kousky, když jsem se chystala ho rozbít, náhle začal pípat a zvonit, na
displeji se objevilo Isobel volá. Ďábelsky jsem se usmála, nasadila můj nepříjemný tón, který 
jsem nemusela ani hrát. Chvíli jsem čekala než něco konečně řekne, ale ona pořád nic. 
" Můžeš mi ty malá mrcho říct, proč mi nezvedáš telefon? " čekala jsem netrpělivě na odpověď.
" Katherine promiň. Musela jsem něco zařídit. Potřebuju z něčím poradit. Moje bývalá asistenka
zjistila, že jsem upír, že žiju, ono jí to vlastně řekl Alaric. Co mám, dělat většinou si vždycky sama
poradím, ale já tu holku mám opravdu ráda. Vždycky mi ochotně pomohla. Poraď Kat.. " Po hlase
vypadala jako, kdyby opravdu potřebovala pomoc. Nechutně jsem si odpověděla " Huso, jsem
snad tvůj osobní operátor, nebo co? Já nemám city, u mě už vyhasly před 600sti lety.
Přileť do města okamžitě! " Byla jsem opravdu nepříjemná, ale na kamarádku jsem si hrát zrovna teď nechtěla a ani jsem to vlastně neměla nikdy v plánu. Od Isobel bych nečekala takovou měkkost. Je divná.  Jednou je tvrdá, jednou je zase měkká, kvůli člověku. Nestačila mi odpovědět, klapla jsem jí mobil tohle je totiž moje velká záliba. Baví mě to!

Podívala jsem se do zrcadla, viděla jsem jizvu, kterou mi tenkrát udělal Stefan, když jsem ho
líbala a zakousla se do něj, ale on byl napuštěn sporýšem, padala jsem z postele a on se mě 
snažil chytit, zaryl se mi nehtem do kůže a jizva mi tam zůstala 145 let. Chytla jsem se za jizvu, 
pohltila mě taková úzkost. Jsem asi opravdu zamilovaná. Po tváři mi stekla slaná slza. Ne nemůže to být pravda, nemám city, okamžitě jsem se zbavila té myšlenky z city, a jizvu pustila. Utřela si
slzu.

Potřebovala jsem sprchu, smrděla jsem jak Mason, takovou tím psím zápachem. Když se mě kapky vody dotýkaly, byla jsem tak uvolněná. Omotala jsem kolem sebe ručník, zapnula si hodně
hlasitě hudbu a začala v ručníku tancovat jako blázen. Najednou jsem s nevzpomněla na Masona, ani na Stefan. Byla jsem tak uvolněná. Zpívala jsem jako o život. Najednou mě v tom, všem, ale vyřušil můj telefon. Začala na něm pípat zpráva od Isobel " Už letím, sejdeme se v mém Fallském sídle za dvě hodiny. " Přečetla jsem si zprávu, a mým radovánkám byl konec. Díky Isobel, taky Tě tolik miluju. No nic, stejně sní potřebuju mluvit. Začala jsem se malovat, česat si vlasy a oblékat se. Asi pětkrát jsem se vrátila k zrcadlu a podívala se na sebe z různého úhlu. Slušelo mi to. 

Když jsem se setkala s Isobel, hodila na mě úsměv, no tak jsem jí ho oplatila, abych nevypadala
jako upír, který jí jen využívá. I když to byla moje pointa. Sedly jsme si u Isobel na gauč. Měla 
menší zpoždění, ale přežila jsem to. Jěště, že nebyla tak hloupá a tohle sídlo neprodala.  
" Kat odpověz mi konečně na otázku, jak je to možné, že i když jsi upír, náš rod se  rozvíjel ? "
" Mé dítě v Bulharsku nezemřelo. Otec ho někam odložil, kde ho Klaus nenašel, když jsem se 
vrátila už změněná jako upírka od Rose, moje rodina byla úplně vyvražděna, dítě jsem slyšela 
řvát. Vzala jsem ho do náruče a přitiskla k sobě, chtěla jsem se do něj tak zakousnout, bylo 
složité nechat ho žít. Když jsem jela do Anglie vzala jsem ho sebou, dala jsem ho nějaké ženě. 
Denně jsem se dívala jak se vyvíjela, dívala jsem se jak rodila, ale i jak umírala, když při porodu
zemřela. Odjela jsem do Ameriky. Potkala jsem Pearl, která už byla upírka, potkala jsem i její upíří
dceru Annabel. Od té doby, co Klaus vyvraždil mou rodinu, a má dcera umřela u porodu, tak to 
Katarina Petrova přestala existovat. Zjistila jsem si o mé rodině, kterou jsem v roce 1492 předala
Anglii, že se v roce 1853 přemístila do Ameriky, přesněji do Severní Karolíny, po nějaké době jsem
zjistila, že Tě Damon přeměnil v upíra. Taky jsem se dozvěděla, že's měla knihu mé rodiny, mé 
bulharské generace. Teď tu knihu má Damon nebo Elena. Stačí Ti tohle ? " Když jsem vzpomínala 
na mou rodinu a taky na mou dceru pocítila mě úzkost a samota, když jsem mluvila o Damonovi 
nebo Eleně pocítil mě vztek. Isobel se na mě dívala, ale nic neřekla. Odešla jen do kuchyni. Z 
lednice donesla dva sáčky krve, taky donesla dvě brčka. První brčko a první sáček podala mě, a 
ten druhá si vzala. Začala sát, a já se na ní jen podívala. " Mám ji radši, když má 36,5 stupňů. "
Isobel se na mě podívala, se soucitem řekla " Potřebuješ to Kat.. " a oči jí sklouzly zpátky na krev.
" Nepotřebuju přátele Isobel a už vůbec né soucit. Umím si poradit.. " vzala jsem to brčko a bodla
s ním do sáčku. Isobel se jen usmála. Když jsem docicmala tu krev, Isobel už ji měla dávno v 
sobe. " Když jsme u kamarádů, proč jsem tady Kat? " zeptala se s velkým otazníkem na konci věty.
" Protože jsem řekla Is, jěště si musím všechno promyslet. A ty laskavě zůstaň nenápadná, nechci
nosit kytky na tvůj popel. " vstala jsem a odešla. Divila jsem se, byla jsem s ní tak dlouho a ani mi
to nepřišlo.

Rozhodla jsem se projít se po městě. Stála jsem před penzionem Salvatorových. Dívala se všude
okolo. Nikdo nikde. V žádném okně nebyl náznak světla ani osoby. Rozhodla jsem se jít dovnitř.
Když jsem byla vevnitř, bylo to tam tak velké, rozhlížela jsem se. Po schodech jsem se dívala na
různé obrazy, viděla jsem Josepha, Marcuse i Zacha. Nahoře jsem našla Stefanův pokoj. Cítila 
jsem tu jeho vůni. Měl tam uklizeno, přišla jsem ke stolu, na kterém byl jeho deník a moje fotka
s nápisem " Katherine 1864 " tak přesně tuhle fotku si pamatuju, pamatuju si den, kdy ji ukradl z 
mého pokoje. Našla jsem všechny jeho deníky, připadala jsem si jako kdyby psal knihovnu. Vzala
jsem si deník z roku 2009 a na první straně byl den, kdy se s Elenou setkal. " To není možné, 
vypadá přesně jako ona " o dalších pár stránek jsem narazila na větu " Vypadá přesně jako ona,
ale není to ona. Není tak sobecká, manipulativní a bezcitná jako Katherine " na další stránce bylo
napsáno " Jsem zamilovaný, tak jako nikdy. " pokračovala jsem dál " Zjistila to " pousmála jsem se
a četla dál " Musel jsem jí všechno říct, i to proč je stejná jako ona. Musel jsem jí říct, že byla 
adoptovaná. Nebudu před ní nic tajit, jsem zamilovaný až po uši. Tohle je láska, na kterou jsem
čekal. " zavřela jsem ten deník. Jsem tu něco přes hodinu a nikdo nikde. Vzala jsem si deník, kde
bylo napsáno 2010, tentokrát jsem si nalila Damonův nejoblíbenější alkohol a sedla si dolů na 
gauč. " Je zpět. Vrátila se, zničí vše. Hlavně to dobré, co v Damonovi bylo. Udělá všechno pro to, aby
si pohrála, aby se zabavila, klidně vyvraždí celé město. Čekal jsem na to, kdy se objeví, ale zase
jsem nečekal, že by se mohla vrátit tak příliš brzo. " čtení jsem nechala, protože jsem slyšela blížící
se kroky. " Taky Tě vítám Stefane. " řekla jsem ďábelsky a nasadila můj okouzlující úsměv. 
" Co tady děláš. " všimnul si deníku " Polož to, nepatří Ti to. " a nasadil ten jeho tón. Snažil se mi
deník vzít, ale mě se z úst vypustily slova " Milý deníčku, jsem zamilovaný, vypadá jako ona, ach
bože Damon se vrátil, ona je zpátky, všechno zničí! Panebože Stefane deník si píšou jenom malé
děti, ty a Elena. Tohle je tak nudné, měl bys držet krok s dobou, to je teď moderní. " Z mého tónu
se stal odporný výraz, hodila jsem po něm ten deník. 

Chvíli byl klid, ale později později vstal, automaticky jsem opakovala jeho pohyb. Přiblížil se ke 
mě, ale nic neřekl. " Stefane, můžeme být jěště spolu, není pozdě.. Vím, že mě miluješ! " řekla jsem.
" Nemiluju Katherine, skončila jsi pro mě, nikdy jsem Tě nemiloval, využívala jsi mě.. " 
" Nemiluješ? Proboha chodíš s Elenou, tohle není moc přesvědčivé. " usmála jsem se ironicky.
Přiblížil se ke mě jěště víc, pohladil mi tvář a snažil se mě políbil. Bylo to tak romantické do chvíle,
než mi zabodl nějakou injekci se spořýšem do těla. Samozdřejmě nevšimla jsem si toho, odkud
jí vzal. Tohle mě oslabilo, dnes jsem se moc nenakrmila. Odnesl mě do sklepa, no surově semnou
házel a přivázal mě k židli. Pořád se mě ptal na to jedno a to samé, co tu dělám, co chci a co mám
v plánu. Když jsem neodpověděla projel sporýšem po mém obličeji, trochu mě to pálilo, ale to tak
nejhorší nebylo. Sporýš si dávám denně už 145 let. Nejhorší bylo na tom to, že mě opravu nikdy
nemiloval. Až teď jsem pochopila, že jsem ho milovala jenom já. Nic horšího pro mě v tuhle chvíli
nebylo. Nevěděl, že jsem odolná proti sporýši, když jsem vyletěla ze židle, skočila jsem po něm,
a on je vyděšeně a překvapeně koukal. Slyšela jsem jak přichází Elena. Ale proč teď? V tuhle
dobu? Zabodla jsem Stefanovi do nohy kus dřeva, který se mě zkoušel napadnout. Usmála jsem
se na něj a vstala. On mě, ale chytil za ruku a řekl oslabeně " Katherine prosím. Nedělej to! "
Podívala jsem se na něj a přimhouřila oči, ruky z jeho ruky vytáhla a šla doslova namyšleně po
schodech nahoru. Elena stála uprostřed obýváku a podívala se na mě, myslím, že si v tu chvíli asi
spolkla srdce. Pootevřela pusu a řekla " Jak to, že je to možné, jsme naprosto stejné. " Obešla jsem si jí a nasála její vůni. " Kladeš mi špatné otázky Eleno.. " řekla jsem povýšeně nad Elenou. 
Na schodech se objevil Stefan, čekala jsem, že mu to bude trvat o něco déle než pouhých pět 
minut. Podíval se na mě, no prvně na Elenu určitě jestli je v pořádku, ta byla akorát vyděšená.
Pak na mě vrhnul vražedný a nechápavý pohled. Já jsem se pouze usmála a doslova odletěla.

V hotelu jsem si zabalila věci, trvalo mi to asi dvě hodiny. Jako poslední jsem měla takovou jednu
zvláštní tašku, ve které jsem měla šaty, boty, sponku, které jsem měla na sobě v roce 1492, když
Klaus vyvraždil mou rodinu. Tyhle věci taky spolu s matčiným náhrdelníkem, který jsem si jí vzala 
z krku, když tam ležela mrtvá, ten náhrdelník jsem použila pro kouzlo před sluncem, nosím ho 
denně a denně tyhle věci opatruju. Nikdy jsem ty šaty a ani šál nevyprala, nechala jsem si na tom
tu starou vůni spolu se vzpomínkami. Když jsem měla sbaleno, vyrazila jsem. Přestěhovala jsem
se do Isobeliina sídla, kde momentálně je i ona. Věci jsem si zase zpátky vybalila. Bylo už skoro
ráno, Isobel nebyla doma. Místo spánku jsem přemýšlela a převalovala jsem se. Nedalo mi to a 
musela jsem zavolat Masonovi.. " Katherine co je, budíš mě! " řekla rozespale a vůbec neměl zájem se mnou nijak komunikovat. " Masone našel's kámen? Jestli ne tak laskavě vstaň a hledej
jinak Ti to nedaruju! " Položila jsem telefon a najednou se mě šíleně zmocnil spánek, zavřela jsem
oči a ani né do dvou minut už jsem spala. Prospala jsem celé dopoledne a skoro i celé odpoledne.
Rozlepila jsem oči, vzala si župan a vylezla z pokoje, najednou jsem slyšela Isobel, jak se baví
s někým přes telefon. Vlastně ona v ruce držela můj telefon...

To be continued !                                   
Don't copy!

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 LanQka LanQka | Web | 30. listopadu 2010 v 15:08 | Reagovat

musím si udělat šas, abych si to všechno přečetla :-D ale zatím je to úžasná =)

2 Wiwi ~ ISOMERHALDER-FAN Wiwi ~ ISOMERHALDER-FAN | Web | 30. listopadu 2010 v 15:43 | Reagovat

Úžasná kapitola :) A děkuju že's mi ji dala přečíst dřív než si ji uveřejnila :*

3 MaCi MaCi | Web | 30. listopadu 2010 v 15:59 | Reagovat

pěkný :)

4 MilSs* MilSs* | Web | 30. listopadu 2010 v 16:35 | Reagovat

To ani nevím, že píšeš. Jdu si to přečíst pěkně od začátku =)

5 MilSs* MilSs* | Web | 30. listopadu 2010 v 17:25 | Reagovat

To je úžasná povídka.. ♥♥

6 Dagi |affs| Dagi |affs| | Web | 30. listopadu 2010 v 17:30 | Reagovat

Ty jo ty ses nějak rozjěla s těma povídkama :D jinak úžasná kapitola..bavilo mě to číst ;)

7 » lori.* » lori.* | Web | 30. listopadu 2010 v 19:41 | Reagovat

bohužiaľ, prečítam si to neskôr, nemám čas .. :((

a inak, na blogu mám polovičný hiatus, bola by som rada ak by si si článok prečítala. :)) http://lory-daily.blog.cz/1011/half-hiatus-i-have-put-in-heaps

8 Cathie.KAT Cathie.KAT | Web | 30. listopadu 2010 v 20:39 | Reagovat

je to skvělé ;)

9 Miss-Vanessiiik [blog.cz] Miss-Vanessiiik [blog.cz] | Web | 30. listopadu 2010 v 21:26 | Reagovat

Je užasná, taky uvažuji, že něco takového zkusím nějaký romantický příběh s Vanessou, ale uvažuji očem a kratší aby to čtenáře upoutalo :-*

10 Selene Selene | E-mail | Web | 30. listopadu 2010 v 21:34 | Reagovat

nie si ty preftelená Katherine
? :-D

11 Vampire Girl [Affs] Vampire Girl [Affs] | Web | 30. listopadu 2010 v 21:35 | Reagovat

Ahoj Affs, udělala jsem nové ikonky pro Elite, tak se přijď prosím podívat...

12 Vanessa » Miss-Vanessiiik Vanessa » Miss-Vanessiiik | Web | 30. listopadu 2010 v 22:53 | Reagovat

Teď se blíži Vánoce a já nemám žádný Vánoční design a neznám nikoho kdo dělá designy na přání a v mém oblibeném stylu, který by mi vyhovoval ... Bohužel vypadáto, že design si budu dělat sama což bude strašné, tak na to se moc netěším a Vánoce jsou jednou za rok, tak to chci nějak oživit :-* a spestřit, tak jestli někdy najedeš na můj blog a budetam strašný design, tak se nelikni :-)

13 Deedou & Belass Deedou & Belass | Web | 1. prosince 2010 v 14:27 | Reagovat

Bobma, je to pořád lepší a lepší;) těšim se na pokračování:)

14 Nessie Nessie | Web | 1. prosince 2010 v 17:05 | Reagovat

skvělí :)

15 Nikusha Nikusha | Web | 2. prosince 2010 v 14:23 | Reagovat

krásna obálka:)

16 AnahiDaily AnahiDaily | Web | 5. prosince 2010 v 19:56 | Reagovat

Tá časť okolo histórie rodiny Kat je pravda, alebo si si to vymyslela? Že jej dieťa nezomrelo? Isobel je Kat dcéra či nie? :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama