8. Kapitola

31. prosince 2010 v 17:25 | © Aslien
ONLINE-TVD.BLOG.CZ
8. KAPITOLA - ŘEV
Kráčel ke mě blíž a blíž, cítila jsem smrt. Věděla jsem, ale že jsem neudělala plno věcí, které jsem chtěla. Ten den nadešel, znovu jsem spatřila tu tvář, tu strachující, ale okouzlující tvář. Nemyslela jsem si, že tu tvář uvidím tak brzo. Snažila jsem se utíkal do úlných koutů hrobky, ale byla jsem už na konci. Ta osoba kráčela svižnou, ale pravidelnou chůzí. Ta chůze byla dokonalá. Vzala jsem své ruce přichytla jsem je křečovitě k stěně, která byla studená a tvrdá. Taky byla hranatá a na mé polonahé tělo byla píchlavá. Nohy jsem přikrčila a zavřela jsem oči. Najednou jsem už, ale neslyšela, že by se chůze blížila. To odporné stvoření se zastavilo. Vlastně mělo upíří krásu a zase tak odporné nebylo. Ale byla to zkáza. Zhluboka jsem dýchala.   " Ty se mne bojíš? " Zeptalo se to hlasitě a povýšeně. Sklonila jsem hlavu, naskočila mi na celé tělo husí kůže. Ale neodpověděla jsem. Začala mi být zima, ale byla to taková zima ze strachu. " Bože v tom rohu vypadáš tak sexy. Jak je to možné, že i tak hrozně špinavá a ušmudlaná dokáže okouzlit? " Hlas byl hodně pobavený. " Prosím nech mě. " Hlas se mi třásl. " Katerino, měla jsi svobodu pět set let. Co jěště chceš? Jsi tady dost dlouho, nemáš hlad? " Nikdy jsem ten hlas neměla ráda, byl mi natolik odporný, že na hlad jsem vlastně teďkom úplně zapomněla. 


Čekala jsem na to, kdy už mě zabije, ale pořád si semnou jenom pohrával. Nabrala jsem sílu a vydala ze sebe " Klausi, proč už mě nezabiješ? " Nebyla jsem příliš přátelská, neměla jsem ráda takové hry, ale jen když je někdo hrával takhle semnou.  " Tenhle tón si vyprošuji. Ne dnes Tě nezabiji, nechám si to na lepší den. Mimochodem kde bydlí tvoje kamarádka Elena? " Byl vážný a přitom se usmíval. Ten jeho úsměv, kdy se koutky pozvedly o dobrých pět centimetrů. " Není to moje kamarádka. " Nikdy by nebyla, pomyslela jsem si. " Vážně si myslíš, že mě to zajímá? Prostě mi řekni adresu. " Hlasitě se zasmál, ale při druhé větě zařval. " Nemám v hlavě mapu! " Oplatila jsem mu ten jeho řev. Hodil na mě opravdu děsivý pohled. Chvíli jsme spolu nemluvili, o pár sekund později mě napadlo, že hrobka musí být otevřená, když se sem dostal, do zavřené hrobky by nevešel.

Právě si z někým volal, nevím o co šlo, ale určitě to bylo naléhavé, alespoň Klaus naléhal. Zrovna, když mě přestal hypnotizovat, jsem si řekla, že je ta pravá chvíle. Vyletěla jsem z konce hrobky, běžela jsem tak rychle jak jsem nejvíc mohla. O vlásek a byla bych venku, jenže ten idiot Klaus tam měl ty svoje kumpány, že mě to nenapadlo. Okamžitě mě pohodili na zem, ale opravdu surově až mě to zabolelo. Klaus zaklapnul telefon a sednul si na mé ležící tělo, které je úplně bezmocné. Usmál se na mě a lehce řekl " Tady budeš miláčku zavřená dokud já nelusknu prsty. " A políbil mě na tvář. " Nesnáším Tě. " Nikdo jiný by si to k němu nedovolil, ale mě už tohle bylo jedno. " Taky Tě miluju. " Vstal a odešel. " Jo Kat jěště něco. Opratruj ho. " A ukázal na měsíční kámen. Poté odešel. 

Zkoušela jsem se z hrobky dostat ven, ale nešlo to. Buď mě zabije hlad, nebo Klaus, skvěle. Co si jen vybrat? Obojí bude bolestivé. Klaus zvolí týravou cestu za to, že jsem mu před půl tisíciletí nedala do co chtěl a hlad ten mě vytasí úplně. Můj život skončí v rukou žil a žaludku nebo poblázněného psychopata, který chce chodit na slunci. Výborně, alespoň mám zaručené, že chcípnu jako troska. 

" Zatraceně už mám dost tady těch šutrů a tmy, chci ven, slyšíte mě někdo? " Řvala jsem na celé kolo, a všude se vše rozléhalo, ale nikdo nikde, dokonce jsem zde neobjevila jedinou krysu nebo zatraceného brouka. Opravdu mi všichni podepsali rozsudek smrti, nedarovali mi ani pavouka. V dnešní době jsou lidi fakt svině. Rozčilovala jsem se. Bušila jsem do zdí a ruky mi otékaly, vracela se mi zase ta hnusná chuť do žaludku, oči mě začaly zase pálit a tělo se mi svíjelo. Vrátilo se mi to, ta odporná chuť po krvi, co bych za ní teď dala, jen malinkou krysičku, prosila jsem. " Já už nemůžu dál, rozumíš Damone? Už jsi mě potrápil dost, prosím Tě pusť mě ven. " Marně jsem prosila, ale s velkou nadějí, že se objeví v bráně, v průchodu který mě dělí od záchrany, že tam sním bude stát i ta jeho malá a černá čarodějka, která mě bude odsud dostávat. Prosila jsem, pořád dokola.

" Co jsem komu udělala? No fajn možná jsem si párkrát užila, zabila jsem pár lidí za pět set let, no zase tak málo jich nebylo, ale tak jsem upír a musím se živit. Pár krát se mi z někým zahrávala, ale užívat života si přece musím. Proboha nechci tady umřít. Sakra slyšíte mě? " Byla jsem opravdu v depresích a velkých nadějích že se odsud dostanu. 

Začala jsem do sebe kousat, zakousla jsem se do vlastní ruky a sála, ale nevěděla jsem co, když jsem v sobě nic neměla. Kousání mě uklidnilo, zakousla jsem se do nohy i do druhé, levá ruka to schytala taky, kousala jsem se všude, kde to jen šlo a kde jsem se dostala. Vážně už jsem potřebovala nějakou dobrou společnost, potřebovala jsem krev, a hodně krve. Chci se okoupat a chci se převléct, ale proč mě nikdo neslyší? Smrdím tady ve spodní prádle týden, vlastně dva nebo tři? Počkat jak dlouho tady jsem? Uvědomila jsem si, že jsem zde možná dýl než si myslím. Ztratila jsem už dávno pojem o čase, dnech, i týdnech? Opřela jsem se o stěnu, stáhla jsem se do klubíčka a čekala na záchranu. Ale marně nikdo nepřišel, v očích jsem cítila únavu tak stejně jako jsem ji cítila na mém těle, ani jsem neluskla prsty a jako by mě někdo omráčil jsem upadla na zem a spala. Ale přesto mě nikdo nepraštil, byla jsem hrozně unavená. 

Když jsem otevřela oči, bylo světlo. Uviděla jsem, že ležím na začátku hrobky, kde jěště dopadá světla, podívala jsem se na něj, převalila jsem se bezmocně na bok a zjistila jsem, že ležím v popelu. Ležela jsem ne mé matce, sledovala jsem jak popel, se kterým si hraju se sype pomaloučku dolů. Byla jsem jako v transu, dokud mě nevyrušilo zakašlání. Kudrnatější vlasy, byly nagelované, to sexy tělo jsem okamžitě poznala, ale ani o píď jsem se nepohnula. Stefan seděl naproti mě, ale na více světle. " Jak dlouho na mě čumíš? " Nepříjemně jsem se zeptala. " Poměrně dlouho. " Taky nebyl zrovna dvakrát příjemný. " Tak přestaň čumět a dej mi najíst. " Toužila jsem po něčem co je rudé a tekuté - krev pochopitelně. " Trosko. " Usmál se na mě a jeho bílé zuby zářily. " Zmlkni. " Neměla jsem náladu na jeho žertíky. 

Stefan se ke mě přiblížil a tudíž mi bylo jasné co chce. " Chci ten měsíční kámen. " Rozkázal.           " Chci na svobodu, pustíš mě? " Usmála jsem se ďábelsky. Zavrtěl hlavou - předpokládaná reakce. " V tom případě je brouku moje odpověď taky ne. " Našpulila jsem rty a vzala si ten měsíční kámen, moje polonahé tělo si rozkázalo samo a odkráčelo pomalu dozadu, najednou jsem byla natlačená u stěny. Na svém obličeji jsem ucítila dýchání teplého vzduchu. Jeho tělo mě konečně zahřálo, byla mi přes celou tuhle aféru zima. Podívala jsem se hluboce do jeho očí a on do mých potom jsem se hlasitě usmála a řekla " Díkybohu, nudila jsem se. " Stefan na mě zděšeně pohlédl a já jsem ho dlouze a vášnivě políbila, on mi polibek, ale neopětoval. Najednou se tam objevil Damon a taky nevypadal k zahození. " Jdeš k nám, nudíš se? " Zeptala jsem se pobaveně. " Bohužel špíny neberu. " On se usmál tím jeho ďábelsky sexy úsměvem. Tahle věta mě naštvala odhodila jsem Stefana a vyběhla na Damona, ale obrana hrobky mě odhodila. Panebože už potřebuju jídlo, nebo příště mě tahle reakce zabije. Pomyslela jsem si. Objevila se po boku Damona i Elena a já jsem si tohle prostě neodpustila a řekla jsem pobaveně " Aa svačina. " 


To be continued !                                   
Don't copy!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 hannah-montana-twilight hannah-montana-twilight | Web | 31. prosince 2010 v 17:38 | Reagovat

HEZKÉHO SILVESTRA A ŠŤASTNÝ NOVÝ ROK :http://hannah-montana-twilight.blog.cz/1012/hezkeho-silvestra-a-stastny-novy-rok

2 Selene Selene | Web | 31. prosince 2010 v 18:11 | Reagovat

wow...uff...ty píšeš scenár do TVD :-d...tak reálne to vyzerá :-d...a ináč pekného silvestra :-D

3 Vanessa » Miss-Vanessiiik Vanessa » Miss-Vanessiiik | Web | 31. prosince 2010 v 21:03 | Reagovat

Krásný nový rok http://miss-vanessiiik.blog.cz/1012/happy-new-year#komentare

4 IvušQa :-* - *Tvoje Affs* IvušQa :-* - *Tvoje Affs* | Web | 3. ledna 2011 v 14:45 | Reagovat

úžasná kapitola! :D

5 crazzy crazzy | 2. března 2011 v 18:21 | Reagovat

skvělá povídka :) kdy bude další díl ? ;)

6 Angie Angie | 11. března 2011 v 14:49 | Reagovat

Kedy bude ďalšia kapitola?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama