2. Kapitola

7. ledna 2011 v 16:33 | © Aslien
1. KAPITOLA - ZÁVOD S VLKEM
Cítila jsem jak se převaluju a házím sebou sem a tam. Meredith spala klidně, ale funěla jak medvěd. Myslela jsem si, že jsem usnula, ale přitom jsem byla pořád vzhůru. Budík ukazoval pár minut po čtvrté. Když jsem se otočila k oknu, zírala jsem na něj, protože je léto a pořád taková tma. Když jsem se otočila zpátky od okna, pořád jsem nemohla usnout. Měla jsem žízeň, ale byla jsem ze všeho, co jsme dnes s Meredith vypily, přepitá. Nakonec jsem se rozhodla, že si lehnu na záda. Když jsem se koukala do stropu. Nebyl to strop, dívala jsem se do tmy. Zavřela jsem oči, i když jsem víčka sebevíc chtěla přitlačit k sobě nešlo to. Nakonec jsem zafuněla jako Meredith. Nakonec jsem z postele vylezla a rozsvítila jsem lampičku na půlce, kde leží Meredith. Ta ovšem bylatak ospalá, že mi málem vrazila facku, když jsem ji probudila. Oči měla zalepené, vlasy rozcuchané a jěště se v nich škrábala. Byla tak roztomilá. Nakonec ty oči rozlepila a podívala se na mě pohledem typu hlasni tu lampu a jdi spát. Když mě viděla jak chodím po pokoji, vstala z postele a šla ke mě blíž. Obejmula mě a hodila na postel, potom mě přikryla a zhasla lampu. Když jsme se chystaly znovu ke spánku, najednou jsme se okamžitě lekly. Někdo nebo něco zhodilo nějaký předmět dole. Bojím se tmy, ale miluju nebezpečí. Vstala jsem a Meredith mě chytla za ruku a šly jsme.

Rozsvítila jsem světlo u schodiště a podívala jsem se dolů, kdo je tam. Stál tam Jeremy. Byl úplně opilý. Vytrhla jsem svou ruku z ruky Meredith, která zůstala stát nahoře mezitím, co já jsem šla dolů k němu. " Co si myslíš, že děláš? Snažíš se být nenápadný a tichý? V tom se Ti bohužel nedaří. " Řekla jsem sarkasticky. Opravdu mě vystrašil, tohle nesnáším. " Klid Vicky, jsem úplně v pořádku. " Řekl to tónem, který byl poznat jako by mě v krvi tři promile. " Jeremy počkej až s Tebou ráno skončí tá.. " Nedořekla jsem to, co jsem vlastně chtěla říct, došlo mi, že jsem řekla kravinu. Chtěla jsem říct táta. Táta. " Vicky nemluv o něm, on nás tu nechal spolu s mámou. Chápeš? Nechali mě tu s..Tebou " V očích jsem mu viděla menší zalití očních důlků. Vzala jsem své paže a objala ho.

Jenna se jěště bohužel nevrátila. Poslala jsem Meredith zpět si lehnout, měla opravdu velké kruhy pod očima. Já jsem se postarala o Jeremyho, mezitím, co jsem ležela u něj v pokoji v jeho objetí, jsem stračila usnout rychleji než před chvílí.

Milý deníčku, zase se Ti ozývám. Jsi teďkom jako moje vlastní droga, můj vlastní návyk. Meredith odešla asi kolem třetí odpoledne, a protože se den chýlí ke konci já zase píšu, protože už mám konečně volnou chvilku. Jeremy přišel před chvílí domů, přišel opilý. Opil se za bílého dne, jen tak. Co z něj bude. Teta Jenna vařila a zase všechno spálila, takže večeře byla studená, to jediné nedokáže zkazit. Máma byla skvělá kuchařka, dokonce i táta uměl vařit. Zítra jdu do školy, a mám dějepis. Sedí vedle mě ten nový a protivný cvok. Vůbec se mi nechce spát. Když jsem volala Meredith nezvedala mi telefon. Bonnie taky ne, a Caroline jsem nechtěla volat. Víš, asi se rozejdu s Mattem, tohle chození nemá cenu. Nic k němu necítím. Jen nevím, jak mu to říct. Je hodně citlivý. Musím udělat na pondělí nějaký dokument do školy o rodině. Takže, budu muset hledat, nudím se, tak ho asi půjdu dělat. Sice je půl jedenácté večer, ale já vážně nevím co dělat. A k tomu všemu je mi zle,ležet ale nechci, mám asi hlad. Kéž bych byla adoptovaná a měla mámu, která umí vařit. Kéž by mi rodiče neumřeli. Vlastně si připadám, že od jejich smrti jde všechno ke dnu, protože Jeremy pije a bere drogy, kouří marihuanu a neučí se. Pije hrozně tak moc, jako nějaký starý a osamnělý chlap. Dnes ráno mě opravdu vyděsil, když přišel opilý. Odpoledne jsem se probudila jěště v jeho sevřených pažích. První na, co jsem myslela je, že se musí jít umýt smrděl hrozně po pivu. Ale když jsem se na něj tak dívala, viděla jsem tam pořád toho malého a roztomilého Jeremyho, se kterým jsem takhle denně spávala. Jennu opustil Robert, proto se dnes tolik zpozdila, potřebovala si vyčistit hlavu. No a moje kamarádky - kamarádka se mnou skoro nemluví.

Šla jsem do kuchyně a dala si něco k jídlu, co bylo rozhodně lepší než Jennina kuchyně. Nasypala jsem si perníčky, které Jenna koupila domů, nalila si pití. Vzala jsem si notebook, a šla jsem do přízemí, kde měl táta pracovnu. Byly tam všechny dokumenty o rodině. Projekt se mi tam bude dělat skvěle a myslím, že bude rychle. Táta měl vždy vše seřazeno a taky všude uklizeno. Položila jsem si věci na stůl a prohlížela jsem si rodinou fotografii, která byla na stole, nikdo tam nebyl od jejich smrti, taky to šlo poznat podle prachu a různých šmouh. Sedla jsem si na koberec, který měl na kousku podlahy. Byl jako medvědí kožich, pamatuji si jak jsme tam s tátou vždycky blbly a máma nás napomínala, že něco rozbijeme. Teď je všechno pryč.




Pustila jsem se do práce. Vytáhla jsem všechny věci ze stolu. Byly tam účty, spousta účtů, taky různé firemní papíry. Konečně jsem narazila na rodiné složky - bylo jich pět. V prvních třech byly fotografie, v další záznamy o Jeremym. Poslední dvě byly o mě, v té první byly mé fotky z dětství. Když jsem otevřela tu druhou, myslela jsem, že je to snad sen. V tom velkém fasciklu byl název adopce. Nikdy jsem nevěděla, že máma s tátou dali dítě k adopci. Bylo to divné, mám dalšího sourozence. Páni. Nikdy se o tom nezmínili. Jsem hodně zvědavý typ člověka, takže jsem se do ní podívala, různě jsem četla. Byly tam záznamy, že je to děvče, když se narodila měla dvě a půl kila. Když jsem sjela očima o řádek níže, vše mi došlo. Bylo tam napsáno jméno dítěte po převzetí do péče - Victoria Gilbert. Panebože, pomyslela jsem si. Spanikařila jsem, odhodila jsem složku, začala jsem zhluboka dýchat. Omylel jsem žduchla do stolu, pití se vylilo na podlahu. Po tvářích se mi začaly vytvářet slzy. Stékaly dolů a níž a níž. Nechtěla jsem věřit tomu, co tam bylo napsáno, ale musela jsem. Realita je hrozně krutá, nikdy jsem v životě nikomu neublížila, no snad jen Caroline, když mi v páté třídě přebrala kluka - Sama, kterého jsem měla hrozně ráda, tak jsem ji párkrát praštila a vlítly jsme si do vlasů. Pamatuji si, když mě máma doma pořádně seřvala. Matt se mi tajně smál. Utřela jsem si další slzy, hodila jsem všechny papíry, které jsem měla v rukách. Měla jsem hrozný vztek, všechno co jsem v té pracovně viděla jsem shodila na zem. Začala jsem ječet a vytrácel se mi pomalu dech. Uklidnila jsem se.

Jenna přiběhla do pracovny a hned za ní Jeremy. Podívali se oba na ten nepořádek a potom směrem ke mě. " Zbláznila ses? " Jeremy se usmál a zhruba vydechnul. " Vicky, nehrabala jsi se v těh věceh tvého táty, že ne. " Jenně nebylo moc do smíchu, byla spíše ustaraná. " A proč bych nemohla, stejně vím, že jsem adoptovaná. Proč jsi mi to nikdy neřekla? Proč? " Vzlykla jsem. " Vicky, já.. Nemohla jsem. " Do tváře se jí nahrnuly slzy. Jeremy se jenom koukal do země, se smutný výrazem. " Já taky nemůžu. Nemůžu tady zůstat. " Slzy se mi vracely mnohem rychleji než bych sama čekala.

Vyběhla jsem ze dveří pracovny, ale Jeremy mě zastavil. Chytil mě jeho silnou paží. Obepnul tu mou slabou páži. Zakroutil hlavou. Zavřela jsem oči a vycenila zuby jako vlk. Jeremy mě vypustil z jeho paží a nechal mě jít. Měla jsem na sobě pouze pyžamo, které tvořilo tílko, papuče a tepláky. Vlasy jsem měla neučesané a právě jsem připomínala někoho, kdo vypadá jako troska. Vyběhla jsem o půlnoci z domu, jenom v papučích a pyžamu. I na podzim tam byla velká zima. Pršelo a silný vítr mě zpomaloval v mém běhu. Běžela jsem směrem k lesu a ani nevím, proč zrovna tam. To místo nemám ráda. Běžela jsem jak nejvíce jsem mohla. Les byl hodně temný, ale když už jsem začala normálně dýchat, všimla jsem si, že jsem o půlnoci na hřbitově. Ležím u náhrobku mého nevlastního otce a matky. Mých nevlastních rodičů. Popadala mě panika, při pomyšlení, že se mě vzdali už i nevlastní rodiče. Po narození vlastní rodiče, a před třemi měsíci i nevlastní. Po dnešním výkonu zřejmě i Jenna s Jeremym. Pořád jsem plakala a plakala. Vlasy se mi lepily na obličej, ale já jsem nechtěla vytáhnout a ani pohnout rukama, abych si je sundala. Ležela jsem u studené žuly, s pozlaceným nápisem Miranda Sommers Gilbert a Grayson Gilbert. I přes tu nenávist, kterou jsem teď cítila jsem plakala dál. Nemohla jsem pochopit, proč jsem utekla zrovna sem. Nemohla jsem se otočit na jinou stranu, protože jsem byla úplně promrzlá. Třepala jsem. Cítila jsem na mém těle velkou husí kůži. Teď jsem si přála usnout a neprobudit se. Už nikdy.

Ucítila teplo. Teplo někoho cizího. Někdo na dýchal, připadalo mi to jako kdyby mi dýchal na záda nějaký velký pes. Nějaký hladový pes. Pomalu jsem se otočila, cítila jsem, že mi někdo nebo něco chce ublížit. Tak jsem se tedy otočila. Uviděla jsem žluté oči, a tmavou barvu. Ty oči šly vidět i v té tmě. Vlk. Je to vlk. Panebože. Vlk. Zachvěla jsem se a zavřela oči. Cítila jsem jak vlk změnil svůj zájem na nezájem a odcházel. Vlk byl odemně na tolik dál, že jsem stihla zvednou své promrzlé tělo a začala jsem šílet a utíkat. Byla to největší chyba, co jsem mohla udělat. Vlk se rozběhnul za mnou a já jsem cítila jak přestávám chytat dech a slzy jsem se snažit potlačit. Panikařila jsem. Běžela jsem, jak jsem nejvíc mohla. Vlk byl už skoro u mě.

Najednou jsem ucítila velké teplo, ale hlavně tíhu. Vlk na mě ležel a kousal mě. Kousal mě do ruky a taky mě kousnul do zad, kde ale moc masa nenabral. Kousnul mě do stehna zezadu. Křičela jsem bolestí. Cítila jsem jak se mi zaráží a snaží se mi prokousat větší díry do mého těla. Nesnesitelná bolest. Kousnul mě do ramene a já jsem ztrácela vědomí. Vlk mi rozkousal jěště poslední zadní část mého tílka. Při závod s ním jsem ztratila jednu papuč a potom i druhou. Ječela jsem z poslední sil, i při menším vědomí. Cítila jsem jak mi zádech i nohách přetéká krev na přední část mého těla. Hrozně mě vše bolelo. Jehličí, na které jsem ležela mě píchalo. Vlk se mi zarýval drápy do těla a hlavně do poraněných míst a taky do krku. " Nadešel čas " Vydechla jsem.

Naposledy jsem při vykřikla. Na jednou vlk se přestal zarýval a přestal kousat. Zaslechla jsem výstřel. Někdo ho zastřelil. Lidé i s ohněm stáli okolo mě. Teta Jenna hrozně plakala, Jeremy ji uklidňoval. Meredith vyváděla. Bonnie měla zavřené oči. Caroline obímala Matta. Tyler držel dvě baterky a jeho matka společně s matkou Bonnie a její babičkou nosili lékarničku, ale záchranáři jěště nebyli na místě. Pár lidí se hrozilo nad mými ranami. Nejhorší byly ty ze zadu, ty přední jsem nebyly tak ošklivé. Myslím. Spousta lidí se strachovalo. Starosta Lockwood zakrýval vlka společně s matkou Caroline a jinými strážníky. Já jsem konečně ucítila teplo. Někdo mě držel v náručích. Držel mě dlouho. Zahříval mě. Sice mi hlava lítala od severu na západ, od západu na jih, ale potom ji uchopil do druhé ruky a držel mě pouze jednou rukou za záda. Zavírala jsem oči, všechno mě tolik bolelo. " Vicky jěště ne. Vicky prosím. Není tvůj čas. " Slyšela jsem " Victoria, slyšíš mě? Nespi. Nesmíš spát. Slib mi to, udělej to pro nás. " Promluvil na mě hlas, který jsem nemohla poznat. Když jsem pootevřela více oči, podívala jsem se na osobu, která mě drží a všimla si, že je to ten nový kluk, který mě tak odpálkoval. " To je ono. " Vydechl si. Ale když jsem se snažila říct slovo dobře, najednou jsem začala padat do spánku. Cítila jsem jak moje tělo povolilo, ale Stefanovy svaly mě obepnuly jěště více. Začala jsem se hrozně třepat, oči mi šilhaly, moje tělo si dělalo, co chtělo. " Má šok. " Zavolala Meredith. " Sanitku, nestihneme, šerife odvezte nás do nemocnice, hned! " Zařval Stefan o něco více než zavolala Meredith, jěště jsem cítila jak mě nakládají do auta a Stefan mě hladí po tváři. Úplně poslední, co jsem slyšela než jsem upadla do spánkového šoku byl Jennin hlas. " Ona umírá, panebože ona umírá. " Její hysterický hlas byl tak hlasitý. 

To be continued !                                   
Don't copy!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Wiwi ~ IS-F Wiwi ~ IS-F | Web | 7. ledna 2011 v 16:52 | Reagovat

Úžasný !! ♥

2 Lamia Le Morte Lamia Le Morte | Web | 7. ledna 2011 v 16:57 | Reagovat

Už to čtu delší dobu, takže jsi mi neřekla nic nového :D :D
A třeba Rose neumře a bude to potom, jak před ní Elena utíkala, tak ji mohl Damon najít a zachránit :D :D Chjo.. kéééééž by to byli oni dva ♥♥♥

3 Mery Mery | Web | 7. ledna 2011 v 18:00 | Reagovat

ty jo to je uplně užasná povídka

4 *Nessy *Nessy | Web | 7. ledna 2011 v 18:00 | Reagovat

:) pekný lay

5 MaCi MaCi | Web | 7. ledna 2011 v 18:26 | Reagovat

super :)

6 Lens»I♥Y Lens»I♥Y | Web | 7. ledna 2011 v 19:06 | Reagovat

jasně :D:D hned si tě přidám ;)

7 beststwilight-saga beststwilight-saga | Web | 7. ledna 2011 v 19:48 | Reagovat

úžasná kapitola snad se jí nic hroznýho nestane

8 @Nikushka@ @Nikushka@ | Web | 7. ledna 2011 v 22:15 | Reagovat

POTŘEBUJI POMOC! koukni na můj blog a zjistíš více

.promin za zkopírovanou zprávu!

9 Romča Romča | Web | 7. ledna 2011 v 22:49 | Reagovat

Taky se na ten díl hrozně těším v sobotu večer !! **

10 @Nikushka@ @Nikushka@ | Web | 8. ledna 2011 v 10:26 | Reagovat

KONEC KONTROLY AFFS koukni jak si dopadl(a) ;))
Super kapitola ;) :))

11 Wiwi ~ IS-F Wiwi ~ IS-F | Web | 8. ledna 2011 v 10:31 | Reagovat

Ahoj aff,předem se ti omlouvám za zkopírovanou zprávu,ale psát by se to asi nikomu nechtělo znova a znova. No,na mém blogu je nový admin,více informací je na mém blogu :)

12 IvušQa :-* - *Tvoje Affs* IvušQa :-* - *Tvoje Affs* | Web | 8. ledna 2011 v 12:43 | Reagovat

Úžasná kapitola! :)

13 Kells // Your Affí Kells // Your Affí | Web | 8. ledna 2011 v 13:31 | Reagovat

Wow, nechápu jak tohle může někdo napsat. Myslim, že já bych nikdy nic takovýho nenapsala :D

14 Elushka Elushka | Web | 8. ledna 2011 v 13:38 | Reagovat

tyjo až teď jsme si všimla, jak pěknou animaci máš v menu :) mně se ta scéna líbí

15 hannah-montana-twilight hannah-montana-twilight | Web | 8. ledna 2011 v 14:37 | Reagovat

tak to je skvělé

16 MisS°N° MisS°N° | Web | 8. ledna 2011 v 14:40 | Reagovat

Ty jo já zjistit,že jsem adoptovaná taky letím pryč,ale ne na hřbitov. Nesnáším hřbitovy a nesnáším tmu :D A ten boj s vlkem ? Nádherně jsi to popsala. Ty detaily jak se do ní zakousával :D No brr četla jsem to ve 4 hodiny ráno :D Doufám,že Vicky neumře a nebo,že jí Stefan promění pokud se tedy nepletu,že Steafan bude upír :D Rozhodně se těším na třetí kapitolu :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama